BLOG POZASTAVENÝ, OBČAS NĚCO PŘIDÁM A OBĚHNU SB

DŮVOD: ŠKOLA A JINÉ ZÁJMY

Rain

29. května 2011 v 17:43 | Rin Amaya Kazuko Kuchiki
Tahle povídka byla úplně první, kterou jsem kdy napsala (podle toho to taky vypadá XD)

Déšť rozprašující bolest, smutek a utrpení. Déšť mísící se s lidskou krví. Mladý červenovlasý muž se dívá na tu zkázu.
Jak jsem to mohl dopustit? To se nemělo stát. Proč musí stále pršet?
Jeho plášť byl promoklý a roztrhaný. Díval se na to všechno svýma očima. Rinneganem. Jeho společníci byli mrtví. Deidara, Hidan, Itachi, Kakuzu, Kisame, Sasori, Zetsu, a dokonce i jeho milovaná Konan. Nemohl tomu uvěřit.
Proč se to muselo stát? Proč jsme se museli zaplést do téhle války? Nakonec jsme stejně vyhráli, ale za jakou cenu, za tu nejvyšší. Smrt.
Nagato se vydal hledat své mrtvé společníky. Procházel kolem mrtvých těl protivníků.
Ani jeden z nich nepřežil. Byli tak nevinní, určitě na ně čeká doma rodina, ale oni už se nikdy nevrátí. To je úděl války....Zničit všechno co je nám tak milé.
Po dlouhém hledání našel své společníky. Všichni byli od krve, promáčeni na kost, jejich kůže byla tak bledá. Jejich život už dávno vyhasl.
Musím je odnést do jeskyně, nemůžu je tu jen tak nechat. Co bych to byl za vůdce? Musím je pohřbít.
Hrabal hroby vlastními rukama. Měl je zkrvavené a špinavé od hlíny. Položil je do hrobů, zahrabal. Naposledy se rozločil. Bylo to dlouhé loučení, které trvalo nejmíň hodinu. Tolik toho společně zažili!
Je to moje vina. Kdybych tuhle organizaci nezaložil, nikdy by se tohle nestalo.Ale na druhou stranu jsem rád, že jsem potkal takové lidi.Nikdy na ně nezapomenu.
Neudržel své emoce, rozbrečel se. Nikdy v životě tolik nebrečel jako teď, ani když mu zemřeli rodiče ani když zesnul jeho nejlepší kamarád Yahiko. Chtěl to všechno vrátit zpátky.
"Měl jsem zemřít já ne oni. Proč, proč se to muselo stát? To takhle dopadne každý zločinec? My jsme taky lidi. Máme svá práva."
Brečel dloho do noci. Později si uvědomil že bude muset jít. Za chvíli příjdou nepřátelé.
Sbohem. Nikdy na vás nezapomenu. Navždy budeme zločinci. Navždy budeme zločinecká organizace. Akatsuki.
Opustil jeskyni se slzami v očích. Už nikdy se sem nevrátí. V tu chvíli si uvědomil, že přestalo pršet. To bylo poprvé, co přestalo v Deštné vesnici pršet. Na nebi se objevilo slunce připomínající červený mrak. Znak Akatsuki.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rukia & Rangiku Rukia & Rangiku | E-mail | Web | 30. května 2011 v 15:36 | Reagovat

máš už u nás diplom :-)

2 Street view Street view | Web | 26. června 2017 v 8:29 | Reagovat

•    I really like this article please keep it up. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama