BLOG POZASTAVENÝ, OBČAS NĚCO PŘIDÁM A OBĚHNU SB

DŮVOD: ŠKOLA A JINÉ ZÁJMY

DON'T LEAVE ME - 10. kapitola - Dobrá rada

9. června 2011 v 12:01 | Rin Amaya Kazuko Kuchiki

Ráno se probudila poněkud unavená a rozlámaná. Bolely jí všechny části těla, avšak nejvíc jí bolelo u srdce. Celou noc nezahmouřila oči, celou dobu na něj myslela. Ani se nenasnídala a vydala se rovnou do nemocnice.
"Dobrý den, můžu se zeptat, kde leží plukovník Roy Mustang,"otázala se mladé sestřičky.
"Ale jistě, je to hned první pokoj nalevo,"odpověděla jí s úsměvem na rtech.
"Děkuju,"také se na ní usmála.
Vstoupila do pokoje a ihned zaregistrovala osobu, která seděla postele. Byla to Madam Christmas.
"Neruším,"otázala se ze slušnosti.
"Ne,"odpověděla pouze.
"Můžu si přisednout."
"Jo."
Přitáhla si židli a sedla si hned vedle ní. Podívala se na Madam, která za celou dobu nespustila z Roye oči. Poté se koukla na svého nadřízeného. Ležel tak klidně, ani se nehnul. Byl připojen na několik hadiček. V jedné proudila výživa v další zase krev.
"Je to takový blbec,"vypustila z úst Chris.
"Co prosím,"podivila se Riza.
"Nikdy si nenechá říct, pouští se do akcí, aniž by myslel na sebe. Myslí jen a jen na ostatní. Já už se ani nedivím, že každou chvíli skončí v nemocnici. Je tak tvrdohlavý,"promnula si spánky a pokračovala. "Je přesně takový, jako byla jeho matka. Po mém bratrovi podědil tak akorát barvu očí a pracovitost."Podala Rize fotku, na které byla celá její rodina. Ta si jí zaujatě prohlížela.
"Potřeboval by nějakou ženu, která by ho podporovala, která by mu stála vždy po boku. Nějakou milou, chytrou, zábavnou a věrnou ženu,"odmlčela se. "Jako jste třeba vy."
"Cože,"zarazila se a zčervenala. "Opravdu si tohle o mně myslíte. Všichni ostatní říkají, dokonce i plukovník, že jsem příliš přísná a občas i nesnesitelná,"usmála se.
"Nevšímejte si toho, co říká okolí. Řiďte se svým srdcem. Pokud si tohle Roy o vás myslí, tak je to vážně blbec. Ani si neuvědomuje, že vám tím ubližuje. Takhle jsem ho nevychovala. Učila jsem ho, aby se k ženám choval jako ke křehkým stvořením."
"Už jsem si na to zvykla. Tímhle mi opravdu neubližuje."sklopila oči.
"A čím vám ubližuje,"vyzvídala Madam.
"Místo toho, aby mě poslechl, tak si dělá všechno po svém. Má právo mě neposlouchat, přece jenom je nadřízený, ale i přesto by mě měl někdy poslechnout. Až když je po všem tak si uvědomí, že jsem měla pravdu. Ale to už je pozdě. Jak už jste říkala, skoro každou chvíli končí v nemocnici a to mojí vinou. Já ho takhle prostě nedokážu ochránit,"posmutněla.
"Tak takhle to je. Vy ho máte opravdu hodně ráda, že je to tak."
"Co,"zčervenala ještě víc.
"No tak, mě to tajit nemusíte, vždyť já vám to vidím na očích. Jak se ne něj díváte i jak se o něj staráte."
"Dobře, nebudu vám nic tajit. Opravdu ho miluju. Ale bojím se mu to říct, mohlo by to zničit náš pracovní vztah a to bych nechtěla. K tomu všemu nejsem pro něj ta pravá.".
"Proč, byste pro něj nebyla ta pravá,"zarazila se Madam.
"Stalo se to před několika lety, kdy si mě zavolal do kanceláře. Myslela jsem, že mám nějaký průser, přece jenom jsem tu byla nová. Místo vyhazovu, mě jmenoval osobní asistentkou a pravou rukou zároveň. Byla jsem zaskočená. Pak mi dal jeden rozkaz, který platí doteď. "Jestli někdy sejdu z cesty, zastřelte mě." Samozřejmě jsem na to kývla, myslela jsem si, že ten rozkaz nebudu muset nikdy splnit. Ale omyl byl pravdou. Před necelým rokem, když jsme bojovali proti homunkulům, se to stalo. Jeden homunkulus jménem Envy, který zavraždil brigádního generála Hughese se nás pokoušel zastavit. Avšak plukovník zjistil, že to byl on, kdo ho zavraždil. Byl úplně posedlý pomstou. Uvědomila jsem si, že tohle opravdu není ta správná cesta jak se stát vůdcem Amestrisu. Namířila jsem na něho zbraní a vysvětlovala mu, že tohle není ta správná cesta."Setřela si z čela pot.
"Co se stalo pak,"zeptala se zaujatě Christmas.
"Pak mi řekl: " Zastřelte mě, pokud chcete. Ale co, budete dělat, až mě zastřelíte?" Odpověděla jsem mu: "Nehodlám dál volně a spokojeně žít. Až tahle bitva skončí, vezmu si s sebou ohnivou alchymii, která působí šílenství, do hrobu." Naštval se: "To nepůjde. Já…. vás nemůžu ztratit. ……….Už zase jste si kvůli mně prošla něčím strašným. Jsem ten největší hlupák pod sluncem. …….Omlouvám se." V ten den jsem si uvědomila, že ho prostě nedokážu zabít," na chvíli se odmlčela. " Stále si myslíte, že jsem ta pravá?"
"To jsem nevěděla. Nikdy se mi s ničím nesvěřil. Jak na to koukám, tak vám pořád jen a jen ubližuje a pak musíte dělat takováhle rozhodnutí."
Rozplakala se. "Promiňte, moc se omlouvám. Já už takhle dál nemůžu žít."
"Tak mu to řekněte. Řekněte mu, co k němu cítíte, třeba dostane rozum. Hlavně se mu to nebojte říct."
"Ani nevím, jak vám mám za všechno poděkovat. Takhle mě ještě nikdo nevyslechl. Děkuju."
"Neděkujte mi, já bych spíš měla děkovat, za to že s ním máte takovou trpělivost. Jste pro něho ta pravá žena, kterou si ani nezaslouží. Netrapte se kvůli němu."
"Ještě jednou, děkuju,"pousmála se.
"Není zač. Nechám vás tu o samotě."
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vzala si jeho ruku do těch svých. Už se nebála vyznat mu své city, které k němu cítila. Druhou rukou ho jemně pohladila po tváři. Když spal, vypadal jak miminko.
V půl osmé večer se vydala domů. Celý den strávila v nemocnici, dokonce úplně zapomněla jít do práce. "Havoc musí šílet z těch papírů,"pomyslela si. Doma ulehla do postele a konečně po dlouhé době usnula. Zdál se jí krásný sen.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kiruška Kiruška | Web | 9. června 2011 v 20:29 | Reagovat

Moc krááááááááááááááááááásné....ach jak dojemné *pláče* kde jsou ty kapesníčky...sakra...sakra...Royíííííčku neumírej =DDD *řve jak mimino* áááá chci další díl...zítra...muhehe =DD jinak budu zlá xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama