BLOG POZASTAVENÝ, OBČAS NĚCO PŘIDÁM A OBĚHNU SB

DŮVOD: ŠKOLA A JINÉ ZÁJMY

DON'T LEAVE ME - 11. kapitola - Probuzení

10. června 2011 v 16:10 | Rin Amaya Kazuko Kuchiki

Ráno se vydala do nemocnice, tam jí čekalo milé překvapení.
"Plukovníku, vy jste se probral,"upustila růže, které džela v rukou na zem.
"P-poručíku,"těžce se nadechl.
"Šetřete se. Jak je vám?"
"V-všechno m-mě bolí a š-špatně se m-mi dýchá."
"Za to se omlouvám, nejspíš sem vám při oživování zlámala pár žeber."Setřela si slzu. "Zavolám, doktora, aby vám dal něco proti bolesti."
"N-ne. P-pak bych n-nebyl při smyslech,"bolestně se nadechl. "Z-zdál se m-mi s-sen. B-byl tam H-Hughes a k-křičel na m-mě a-abych to ještě n-nevzdával, ž-že mě potřebujete. Ten s-sen se m-mi z-zdal pět-krát,"zaúpěl bolestí.
"To nebyl sen, tolikrát už jsme vás málem ztratili,"chytla ho za ruku.
"Chtěl j-jsem z-zůstat s n-ním, a-ale u-uvědomil j-jsem si ž-že mi b-budete ch-chybět,"rozplakal se.
Pššš, dojdu pro doktora,"pohladila ho po vlasech.
"D-dobře."
"Hned budu zpátky, nebojte." Odskočila pro doktora.
Na chodbě se střetla s doktorem Knoxem.
"Doktore Knoxi, díky bohu,"oddychla si. "Plukovník Mustang se probudil,"dodala.
"Počkat, vždyť upadl do hlubokého bezvědomí."
"To je teď jedno. Má velké bolesti."
"Dobře, počkejte tady chvilku, skočím pro nějaké léky."Zmizel v jedné z místností.
Netrvalo dlouho a vrátil se zpátky i s uklidňujícími léky.
"Tak už ses probral?"
"Kno-knoxi,"těžce polknul.
"Nemluv, očividně ti to působí bolesti. No ale co ty mě stejně neposlechneš,"píchnul mu injekci. "Po tomhle se ti uleví."Odešel.
Přišla na něj únava. Bolest postupně odcházela.
"Plukovníku, už budu muset jít, mám spoustu práce,"zvedla se ze židle a vzala si kabát.
"Z-zůstaňte tu s m-mnou, p-prosím,"uchopil jí za ruku.
"Já opravdu musím jít, Havoc bude vyšilovat."
"P-prosím, n-nechci tu b-být sám,"udělal na ní psí očka.
"No tak dobře,"posadila se zpátky na židli.
"N-na chvilku s-si z-zdřímnu."
"Jen si odpočiňte,"políbila ho na čelo a lehla si na vedlejší postel. Chvilku ho jen tak pozorovala a pak se také odebrala do říše snů.
Ráno jí probudilo něčí hlasy. Zaposlouchala se.
"Plukovníku, vy jste nás ale vyděsil. Tohle už nám nedělejte." Jeden z hlasů patřil Havocovi.
"Vzpamatujte se, přestaňte poručíkovi přidělávat starosti."Edward.
"O-omlouvám se."
Už to nevydržela. "Nechte toho, nevidíte snad v jakém je stavu."
"Poručíku, jak to že jste včera zase nepřišla do práce,"obrátil se na ní Havoc.
"Plukovník si přál, abych tu zůstala."
"No dobře a kde jste byla předevčírem,"zvýšil hlas.
"Tady,"odpověděla.
"Celý den,"podivil se. "To si ze mě děláte srandu. Stačí, že plukovník není v práci. Já to totálně nezvládám!!!!"
"Havocu, uklidni se," napomenul ho plukovník a rozkašlal se.
"Plukovníku!!!!!"Přistoupila k němu.
"Já se moc omlouvám. Nechtěl jsem na vás takhle křičet, poručíku,"snažil se napravit situaci.
"Neomlouvejte se, máte pravdu. Slibuju, že ještě dneska přijdu do práce."
"Opravdu,"rozzářili se mu oči.
"Slibuju,"usmála se.
"To jsem rád,"odmlčel se. "Už bych málem zapomněl, proč jsme sem s Edwardem přišli."
"Ch-chcete v-vědět, co se t-tam s-stalo, že je to t-tak,podíval se na ně podezřívavě plukovník.
"Ano,"odpověděl Edward.
"No t-tak dobře,"na chvíli zavřel oči. Riza ho upřeně pozorovala. "Gordonsinová mě v-vedla d-domů, když v t-tom na mě za-útočila. N-nemohl jsem se b-bránit, v-všechno jsem v-viděl roz-mazaně. P-praštila mě do h-hlavy."Hluboce se nadechl a pokračoval. "P-probudil jsem se v m-místnosti, s p-probodnutýma r-rukama a se svázanýma nohama."Podíval se na své ruce, které byly obvázané. "S-snažil j-jsem se p-použít alchymii, ale n-nešlo to. V t-tom o-okamžiku ke mně p-přistoupila. V-vypadala úplně j-jinak, n-nikdy jsem s-se n-nikoho takhle n-nebál."Po tváři mu stekla slza.
"Plukovníku, nemusíte nám to říkat, přijdeme nikdy jindy,"Edward si všimli slzy, která se mu kutálela po obličeji. Nikdy ho neviděl plakat.
"T-to je d-dobrý,"podíval se na Edwarda a pokračoval. " Z-zeptal j-jsem se, k-kdo ve s-skutečnosti je a o-odpovědí mi b-bylo………,"rozvzlykal se. "Ž-ŽE JE MOJE MATKA."
"Pššš, to bude dobrý,"pohladila ho po ruce a po vlasech.
"Cože,"podivil se Edward. "Jak je to možný."
"K-když j-jste se s b-bratrem pokoušeli t-transmutovat svou m-matku, j-jak v-vypadala t-ta věc?"
Edwardovi se rozšířili zorničky. Nerad vzpomínal na tuhle chvíli. "Nevypadala jako člověk a ani jako naše matka. Měla černé vlasy, přitom naše máma měla hnědé."
"T-takže mluvila p-pravdu."
"Nechápu, kam tím míříte, plukovníku! Vykřiknul Ed.
"Č-člověka, kterého j-jste t-transmutovali b-byla moje m-matka."
"Ne,"rozbrečel se.
Co se stalo pak,"naléhal Havoc.
"Ze z-začátku j-jsem jí n-nevěřil, avšak k-když j-jsem se jí p-podíval d-do očí, u-uvěřil jsem. Z-zeptal jsem se c-co po mě ch-chce. Ch-chtěla znát t-tajemství o-ohnivé alchymie. P-přišlo mi t-to divný, h-homunkulové p-přeci nemůžou p-používat alchymie. Ona v-však a-ano. P-pohltila v-všechny h-homunkuly a i t-toho Otce."
"To není, ale možný. Vždyť jsme viděli na vlastní oči homunkuly umírat,"začal se třást Havoc.
"Je t-to m-možný, je t-toho d-důkazem,"vzdychnul a pokračoval. " N-neřekl j-jsem jí to. T-to bych r-raději z-zemřel. M-místo t-toho jsem se jí j-ještě v-vysmál. B-bodla mě do n-nohy. U-uvědomila si, ž-že j-jí to o-opravdu n-neřeknu a tak ch-chtěla z-zabít, tu nej-nejdražší o-osobu, kterou mám." Podíval se očima plných slz na poručíka. "T-to jsem n-nemohl dopustit. N-nikdy b-bych si to n-neodpustil, kdyby j-jste z-zemřela." Po tváři se jí skutálela slza. " N-naštvala a v-vrazila do m-mě svou r-ruku. N-necítil j-jsem ž-žádnou b-bolest, v-věděl jsem, ž-že u-umírám. R-rozbrečel j-jsem se a ř-řekl jsem jí m-mami."Propukl v hysterický pláč.
"Prosím nebrečte, no tak, pššš,"rozbrečela se také. Hladila ho po vlasech. Nenáviděla, když jí někdo z blízkých brečel. Nikdy to nebyly slzy radosti, pokaždé to byly slzy bolesti a utrpení.
"N-nemohl jsem d-dopustit, a-aby z-zabila ž-ženu, k-která b-byla od z-začátku m-mé k-kariéry se m-mnou. S-slíbil j-jsem t-to vašemu o-otci."
"Pšššš, už nic neříkejte, prosím."Celá se klepala.
Usnul.
"Poručíku,"otázal se Edward.
Podívala se na něj.
"Opravdu mu na vás záleží. Řekněte mu, co k němu cítíte. Určitě to pochopí."
"Ještě nenadešel ten správný čas. Teď bych se měla vrátit zpátky do práce."Zvedla se. "Havocu, jdeme, máme spoustu práce."
"Ano. Edwarde, jdeš s námi?"
"Ne, musím se vrátit zpátky do Resemboolu. Al s Winry na mě čekají."
"No tak dobře."
Rozešli se. Ed se vydal na vlak a Riza s Havocem na centrálu.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V kanceláři
"Havocu, podejte mi další papíry."
"Jasně. No musím uznat, že dneska jste vážně pokročila. Už jste podepsala skoro všechno. Takhle to zvládneme do uzavírky včas,"pochválil jí.
"Díky, Havocu." Odvrátila zrak od papírů. "Moc jste mi pomohl. Vy všichni jste mi pomohli,"usmála se na své podřízené.
"Neděkujte nám, rádi pomáháme přátelům z potížích,"chopil se Breda slova. "Vám a plukovníkovi děčíme za to, že zde můžeme být. Jste našimi přáteli."
"Ano, Breda má pravdu,"kývl hlavou Falman.
"Já….já nevím, co na to říct."
"Nic neříkejte. Jsme rádi, že jste tu s námi, i když tu plukovník není. Nevíme, co bychom si bez vás dvou počali,"vložil se do toho Fuery.
"Kdyby to slyšel plukovník, byl by rád. Od smrti Hughese jsme byli oba dva na vás až příliš přísní. Nechtěli jsme, abychom se vám událo to samý."
"Děkujeme. Máme vás rádi."Pevně jí objali.
"Pro dnešek můžete jít domů,"promluvila po chvilce objímání.
"Ne, nikam nepůjdeme. Sice už jsme pár dní nespali, ale nemůžeme všechnu práci přenechat na vás. Táhneme za jeden provaz."
"Dobře, jak chcete."
Pracovali dlouho do noci, dokud neusnuli nad posledními zbytky papírů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Luka~ Megurine Luka~ Megurine | Web | 10. června 2011 v 19:02 | Reagovat

Škoda jen že mám málo času, bohužel jsem si stihla přečíst jen začátek a k tomu sem nečetla ještě předchozí díly :(

2 ai-suki-de ai-suki-de | 10. června 2011 v 19:37 | Reagovat

Moc krááááááásné =DDD strašně se mi to líbí...moc a moc se těším na další díleček =DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama