BLOG POZASTAVENÝ, OBČAS NĚCO PŘIDÁM A OBĚHNU SB

DŮVOD: ŠKOLA A JINÉ ZÁJMY

DON'T LEAVE ME - 12. kapitola - Vyznání lásky

11. června 2011 v 16:44 | Rin Amaya Kazuko Kuchiki

Uběhl měsíc od oné nehody a plukovník Roy Mustang se vrátil zpátky do práce. Po fyzické stránce se naplno zotavil i přesto, že doktoři říkali, že ponese jisté následky. Po psychické stránce byl na tom hůř. V noci ho budili noční můry, které ne a ne ustat, ani prášky na spaní nezabíraly.
Nikdy se tak netěšil do práce jako teď. Těšil se na své podřízené. Na své přátele, pro které byl schopen obětovat svůj vlastní krk.
"Dobrý den ve spolek, tak už mě tu máte,"usmál se na své milované podřízené.
"No konečně, už bylo na čase. Chyběl jste nám tu."Objali ho. Jen Riza postávala opodál.
"Co to do vás vjelo,"odstrčil je od sebe. "Pokaždé jste naštvaní, když přijdu po dlouhé době do práce a teď mě tu objímáte,"podivil se.
"Promiňte. Jen jsme rádi, že jste tu stále s námi."
"Dělal jsem si srandu,"rozesmál se. Podíval se podezřívavě na poručíka.
"A vy mě neobejmete,"usmál se na ní.
Nemluvně mu hleděla do očí. "Promiňte,"rozeběhla se k němu a pověsila se mu kolem krku. "Chyběl jste mi."
"Vy mě taky." Přitáhl si jí blíž.
Zarazila se. Tohle opravdu nečekala. "Plukovníku, můžete mě pustit."
"Ale jistě."Zčervenal. Raději obrátil list. "Tak co, ani na mě nevysypete nějaký ty papíry,"podíval se na všechny.
"Ne, všechny jsou podepsány a odevzdány,"usmáli se.
"Cože, jak jste to udělali. Vždyť uzavírka je až příští týden?"
"Zůstali jsme tu přes čas, nechtěli jsme vám přidělávat ještě víc starostí."
"Vážně."sklopil oči. "To jsem si ale nezasloužil. Nezasloužím si takové podřízené, jako jste vy. Jako velitel každou chvilku selžu a vy mi tu takhle pomáháte."
"Plukovníku, tohle už nikdy neříkejte,"napomenula ho Riza. "Přátelé si mají pomáhat!"
"Přátelé?"Podivil se. "Co kdybych vás pozval na něco k jídlu. Platím."
"Opravdu? To jste hodný. Mám hlad jako vlk,"zaradoval se Havoc.
Děkujeme, plukovníku. Ale nejspíš se nedoplatíte. My toho spořádáme docela dost,"zasmál se Breda a odešel s Falmanem a Fuerym na chodbu, kde na ně čekal Havoc, který netrpělivě podupával nohou.
"Poručíku, jdete s námi,"otázal se.
"Ano, ale nejdříve vám musím něco důležitého říct,"polkla.
"Dobře,"zavřel dveře. "Mluvte."
"Nevím odkud začít,"znejistila.
"Co třeba takhle od začátku,"pousmál se.
"Pamatujete si, jak jste mě požádal, abych vám zašila rány."
"Ano, byl to šílený rozkaz. Ale nechápu, kam tím míříte."
"V ten den jsem si uvědomila, že…….že bych bez vás nemohla žít."
"Ano?"
"Vzpomínáte si, jak jste řekl, že mi neustále ubližujete a já vám odpověděla, že to není pravda?"
"Ano, to bylo v podzemí, když jsme hledali Otce homunkulů."
"Nemluvila jsem pravdu, ubližujete mi skoro každou chvíli! Ubližujete mi svou tvrdohlavostí a tím, že neustále riskujete svůj život pro někoho jiného a přitom nemyslíte na ten svůj! Vy mi tím neubližujete, ale přímo ničíte,"rozvzlykala se.
"Cože, to jste mi nemohla říct dřív,"okřikl jí.
"Prosím nekřičte na mě. Předtím jsem na to neměla odvahu."
"Promiňte, nechtěl jsem na vás křičet."Pevně jí objal a pohladil jí po vlasech. "Je to všechno, co jste mi chtěla říct?"
"Ne,"kousla se do rtu a odtáhla se od něj.
"Co vás ještě trápí?"Posmutněl. "Chci, abyste byla šťastná. Vím, že jsem příšerný nadřízený. Zkusím se…….."
"Mlčte,"přerušila ho. Chytla ho za límec. "Buďte zticha." Políbila ho na rty. "Miluju tě, Royi."
Zkameněl. "Poručíku? Co na to říct. Jak dlouho."
"Od doby, co jsme byli ve válce s Ishbalem,"zčervenala.
"A-a……."
"Nic neříkejte. Pochopím, když mě vyhodíte z práce. Vím, že je zakázané milovat někoho z nadřízených. Musela jsem vám to říct, už jsem to v sobě nemohla dál dusit,"odmlčela se. " Raději půjdu,"řekla smutně.
Zatnul ruce v pěst. "Proč bych vás měl vyhodit. Co vás to napadlo!" Naštval se.
"Promiňte."
"Přestaňte se mi pořád omlouvat,"zvýšil hlas. Havoc a spol přitiskli ucho ke dveřím. "Nechápu, jak můžete milovat člověka, který vás neustále ničí, který zabil spoustu nevinných lidí, který ani nedokázal zachránit svého přítele,"po tváři se mu skutálely velké slané kapky smutku. Musel se posadit. "Jsem stejný, jak moje matka."
"Protože,"přistoupila k němu a pohladila ho po tváři " i přesto všechno jste ten nejúžasnější člověk na světě. Bez vás by byl svět prázdný, stejně tak i moje srdce."
"Takhle hezky o mě ještě nikdo nemluvil,"vzhlédl jí do očí.
"Už budeme muset jít. Přece je nenecháme vyhladovět,"usmála se.
"Rizo, počkej,"chytl jí z ruku. "Měl jsem to udělat dřív." Vášnivě jí políbil.
"Havocu, uhni, já chci taky vidět,"odstrkoval Havoca od klíčové dírky Breda.
"Počkej chvilku. Vypadá to dost zajímavě."
"Co tam vidíš,"vyzvídal Fuery.
"No to mě poserte. Plukovník jí opravdu miluje,"rozesmál se.
"Jak to můžeš vědět,"otázal se Falman.
"Podívej se sám,"uchechtl se.
Falman se podíval do klíčové dírky. Co viděl, ho opravdu zaskočilo. "O-oni se l-líbají," vykoktl.
"Já to chci taky vidět."Brada odstrčil Falmane, kterému se zamotaly nohy a hlavou dopad na dveře, které se vzápětí otevřely.
"Co tu děláte,"polekal se plukovník.
"Nic, šéfe. My jsme vás nešpehovali,"snažil se zachránit situaci Havoc.
"Ty jsi pitomec, Havocu, teď jsi nás prozradil,"napomenul ho Breda.
"Přestaňte,"okřikl je plukovník. "Pokud to někomu kecnete, tak vás spálím na uhel,"nasadil vážný výraz.
"A-Ano š-šéfe."
"Dobře. Teď už bychom mohli jít konečně na jídlo."
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Došli do baru Madam Christmas.
"Ahoj teti, vedu ti hosty."
"Royi, to už tě pustili,"podivila se Chris.
"Ano,"usmál se a posadil se vedle Rizy.
"Dneska máš nějak dobrou náladu Royíku. Pokaždé, když jsem přijdeš, tak si buď naštvaný, nebo vystresovaný."
"Přestaň mi říkat Royíku, už nejsem malý,"naštval se.
"Mě se to líbí,"usmála se Riza a pohladila ho po ruce.
"Řekla jste mu to,"zeptala se Chris.
"Ano, řekla,"usmála se. "Prosím, říkejte mi Rizo."
"Mile ráda."
Nastal večer a všichni stále vysedávali v baru. Madam Christmas jim stále nosila na stůl jídlo, které ihned snědli Havoc s Bredou, to samé bylo i s pitím. Všichni se skvěle bavili.
"Teti, už bychom měli jít, zítra brzo ráno máme pochůzky."
"Dobře a zase se tu někdy zastavte." Zamávala jim.
Vyšli ven.
"Falmane, Fuery odveďte prosím vás Havoca a Bredu domů," rozkázal a podíval se na ty dva opilce, kteří chytali můry poletující kolem pouličních světel. Musel se usmát.
"Ano, šéfe."
"Rizo, můžu tě doprovodit."
"Pod jednou podmínkou. Že pak půjdeš rovnou domů,"zvážněla.
"Neboj, slibuju,"usmál se.
Došli ke dveřím bytu. Odemkla. "Dobrou noc, Royi."
"Dobrou. Kdyby si něco potřebovala, stačí, když zazvoníš na zvonek."
"Dobře,"políbila ho na rozloučenou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kiruška Kiruška | Web | 11. června 2011 v 19:28 | Reagovat

Jůůůůů....taková romantika....ach *asi se rozplyne*...to je tak ňuníííískaté =DDD já jsem tak strašně rozněžnělá....strašně kráááásné...nech tuhle rásnou idylku a na zlo se vykašli =DDD

2 Kiruška Kiruška | Web | 11. června 2011 v 20:45 | Reagovat

Tak to abych si ty kapesníčky fakt koupila =DDD už teď jsem se dojetím skoro rozbrečela =DDD

3 Kiruška Kiruška | Web | 11. června 2011 v 21:48 | Reagovat

Tak to já si jdu koupit zásoby kapesníčků =DDD aby mi pak nedošli a sousedi si nedtěžovali, že jim protejká stropem xDD a máš moc pěknej design =DD moc se mi líbí xD

4 Tyno10 Tyno10 | Web | 11. června 2011 v 22:54 | Reagovat

no vidíš a mě to zůstalo jinak moc pěkný new dess n_n

5 Rukia & Rangiku Rukia & Rangiku | E-mail | Web | 13. června 2011 v 15:54 | Reagovat

Rukia: úžasné, začala som čítať túto poviedku a fakt ma to baví :D moje najmilovanejšie páry z FMA sú Winry s Edom a Roy s Rizou, takže som s touto poviedkou nadmieru spokojná :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama