BLOG POZASTAVENÝ, OBČAS NĚCO PŘIDÁM A OBĚHNU SB

DŮVOD: ŠKOLA A JINÉ ZÁJMY

DON'T LEAVE ME - 13. kapitola - Noční můra

12. června 2011 v 15:17 | Rin Amaya Kazuko Kuchiki

Vyšel pár schodů a zabočil do levé chodby, kde měl byt. Bydlel ve stejném domě jako Riza, akorát o poschodí výš. Vešel do bytu, překročil válející se věci na podlaze a sedl si na postel. Podíval se na hodiny. Ukazovaly 12 hodin. Pomalu se vydal do kuchyně. Natočil si do skleničky vodu a ze skřínky vyndal plastovou krabičku s prášky na spaní. Pár si jich vysypal do ruky a zapil je vodou. Vrátil se zpátky do postele, kde ihned usnul.
Probudil jsem v prázdné bílé místnosti, bez oken, bez dveří. "Kde to jsem. Je tady někdo." Nikdo mi neodpovídal. Ucítil jsem, jak mě někdo chytl za ramena. Otočil jsem se. Byla to Riza. "Rizo, co tady děláš." Nic neříkala, jen se usmívala. Neuměla mluvit. V dálce se něco zalesklo. Přistoupil jsem blíž, abych to lépe viděl. Ostří. Ze stínu se vynořila žena v ruce držíc oné ostří. Hnědé vlasy jí spadají do obličeje. Nevidím jí do očí. Chvěju se, mám strach. Rozeběhnu se za Rizou. "Rizo, musíme jít, rychle." Ani se nehne. Je jako kámen. "No tak Rizo."Nic. Ona žena je čím dál tím blíž. Snažím se utéct, ale něco mě drží za nohy. Uchopila Rizu za ruce a přiložila jí ostří ke krku. "Prosím nedělej to."Snažně jí prosím, ale neposlouchá mě. Musím něco udělat, ale co. Brečím. Nemůžu nic dělat. Jsem bezbranný. Ona jí zabije. Odkrývá si obličej. Konečně vidím její tvář. Je mladá, velmi mladá. Má až nadpřirozeně bílou pleť a oči červené, toužící po krvi. Usmívá se. Klepu se. "Neubližuj jí. Dám ti všechno, co chceš. Hlavně jí neubližuj." Stále mě neposlouchá. Kouká na mě. Snažím se pohnout, nejde to. Ostří projelo po jejím hrdle. Místnost se pomalu zalévá krví. Křičím, snažím se Rize pomoct, ale už je příliš pozdě. "Zabiju tě,"křičím na onu ženu. "Nenávidím tě,"rozplakal jsem se. Cítím bolest. Bolest na srdci. Jako by mi ho někdo vytrhl z těla. Blíží se ke mně s ostřím od krve mé milované. Stále se usmívá tím ďábelským úsměvem. Chce mě zabít, stejně jako mou lásku. Zastaví se nade mnou a napřahuje ruku, aby ukončila můj život. Probouzím se.
Posadil se. Celý byl zalitý potem. "No tak Royi, uklidni se. Byla to jen další noční můra."Nazul si bačkory a odešel do koupelny. Stoupl si před zrcadlo. Zkameněl. Po tváři mu stékal pramínek červené tekutiny. Rychle si oblékl kabát a seběhl o pár poschodí níž.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zrovna se jí zdál krásný sen, když jí něco vyrušilo. Bylo to dotěrné klepání a zvonění. "Sakra, který idiot……" Zarazila se. "Royi."
"Díky bohu, že jsi na živu,"pevně jí objal.
"Proč bych neměla být na živu?" Nic neříkal jen jí pevně objímal, jako by se neviděli léta.
"Royi, pust mě."
"Promiň,"odtáhl se.
"Co se ti stalo?" Všimla si vyděšeného výrazu a pramínku krve. "Pojď rychle dovnitř."Odtáhla ho dovnitř. "Sundej si ten kabát a posaď se tady. Dojdu pro lékárničku." Odběhla do kuchyně a Roy se mezitím posadil.
"Kolik je hodin,"zeptal se po chvilce.
"Dvě hodiny ráno,"odpověděla a sedla si vedle něj.
"Sakra, spal jsem jenom dvě hodiny, každým týdnem je to horší,"dal si ruce do dlaní.
"Co se děje,"zeptala se starostlivě.
"První týden, co jsem byl v nemocnici, jsem spal maximálně šest hodin denně. Druhý týden pět, třetí týden čtyři, čtvrtý jen tři. A teď jenom dvě."Promnul si spánky.
"To nechápu? Proč si nešel znovu spát?"
"Zdají se mi noční můry, které ne a ne přestat. Každý týden jiná, ale pokaždé se stejným závěrem. Kdybych znova usnul, už bych se nemusel nikdy probudit."
"Pane Bože, Royi. Podívej se na mě."Podíval se na ní. Nevypadal dobře. Oči mu lemovaly fialové kruhy.
"Dneska to bylo jiné. Tentokrát zabila někoho jiného. Člověka, na kterém mi nejvíc záleží. Nemohl jsem nic dělat, jen klečet a čekat na smrt."
"Royi, to bude dobrý. Spolu to zvládneme."Objala ho.
"Nejhorší na tom je, že ta můra byla skutečná,"ukázal na krvavý škrábanec na obličeji.
"To ale není možný?"
"Ty můry mám od toho incidentu."
Políbila ho. "Dneska tu zůstaneš se mnou,"odmlčela se. "Můžeš si lehnout ke mně, pokud chceš."
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Lehl si vedle ní do postele.
"Rizo,"otočil se k ní a pohladil jí po tváři. "Bojím se," z koutku oka mu stekla slza. "Ještě nechci umřít. Nemůžu tě tu nechat samotnou."
Přitulila se k němu. "Nemysli na to, prosím."Položila si hlavu na jeho vypracovanou hruď. Slyšela tlouct jeho srdce, které bylo plné obav. "Neboj se, jsem tu s tebou. Miluju tě."
"Já tebe taky."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kiruška Kiruška | Web | 12. června 2011 v 18:04 | Reagovat

Jůůůůůů......kráááásné...ňunííííí...roztomilé...dojemné....romatické =DDD už se těším na další díl...a ne že mi zkazíš romatickou  idulku....k čertu se zloduchy =DDDDD

2 Rukia & Rangiku Rukia & Rangiku | E-mail | Web | 13. června 2011 v 15:58 | Reagovat

Rukia: bože, oni dvaja sú takí zlatí :D spolu v postieľke :D ale zaujíma ma tá nočná mora :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama