BLOG POZASTAVENÝ, OBČAS NĚCO PŘIDÁM A OBĚHNU SB

DŮVOD: ŠKOLA A JINÉ ZÁJMY

BEST FRIENDS FOREVER - 5. Kapitola

5. srpna 2011 v 20:41 | Rin Amaya Kazuko Kuchiki
POZASTAVENÍ: ZÍTRA 6.8 ODJÍŽDÍM NA TÝDENNÍ DOVOLENOU A VRÁTÍM SE AŽ V SOBOTU. SICE SI NOŤÁK BERU S SEBOU, ALE NENÍ TAM WIFINA, TAKŽE SE NA BLOG VŮBEC NEDOSTANU. PROSÍM VŠECHNY SB, ABY SI MĚ NEMAZALI.





Kde to jsem? Bílé zdi, malé okno, nepříjemný zápach. Nemocnice.
To jsem zase pro jednou dopadl. Počkat, co tu vlastně dělám? Pokusil se posadit. Auu, moje břicho. Co to? Vyhrnul si tričko. Obvazy. Sakra, už si vzpomínám. Takeshi mě takhle zřídil. Příště budu muset být opatrnější.

Kdosi zaklepal na dveře. Dveře se otevřely a do místnosti vstoupil Ginrei.

Co ten tu dělá? Přišel mě seřvat. Každopádně musím nasadit co nejstatnější výraz.
"Dědečku, jsem rád, že tě vidím,"usmál se na něj.

"Byakuyo…..už se nemusíš přetvařovat. Všechno vím."
Co? Kdy? Jak to poznal. "Aha…hm…." Otočil se na bok, aby nemusel na něj koukat. "Tím pádem nechápu, co tu děláš? Pokud si mě přišel seřvat, tak prosím!"

"Nepřišel jsem tě seřvat."Posadil se na židli, která byla vedle lůžka. "Chci se ti omluvit."

Cože? No to počkat. O co jsem zase přišel. "Omluvit?? Ty a mě? No to se tedy vážně divím?"

"Byakuyo…..omlouvám se ti. Omlouvám se za všechny ty roky."

"Myslíš za ty roky, kdy sis mě nevšímal. Dělal, že jsem neviditelný……….Na omluvy už je trochu pozdě. Nemyslíš?"

"Jsem si toho vědom…….Je mi to líto."

"Líto? Líto? Nejspíš netušíš, jak jsem se cítil. Od smrti rodičů sis mě nevšímal. Všímal sis mě jen tehdy, když si něco potřeboval. Připadal jsem si jako otrok!!! Když jsem tě nejvíc potřeboval, tak si neměl čas!!!!" Vstal urychleně z postele. "Poslal jsi mě na akademii, jen aby ses nemusel na mě koukat. Proč? Co jsem udělal tak stra……" Chytl se za břicho. "Sakra,"zaúpěl bolestí.

"Měl bys ležet."Vstal ze židle a pomohl mu zpátky do postele.

"Proč mi pomáháš? Myslel jsem, že bys mě nejraději viděl mrtvého." Podíval se mu do očí.

"To není pravda. …….Byakuyo, nikdy bych nedopustil, aby si zemřel. Nikdy bych neporušil přísahu, kterou jsem dal tvému otci."

"Táta?" Zaleskly se mu oči.

"Neřekl jsem ti celou pravdu o smrti tvých rodičů…………..Tvou matku a tvého otce zabil Fukushou Akuma."

"Proč si mi to neřekl."

"Z jednoho prostého důvodu. Soujun si to nepřál. Nechtěl, aby ses vydal cestou pomsty."

"Aha,"sklopil svůj zrak.

"Taktéž jsem ti měl vzkázat, že tě budou milovat, i když budou mrtvi. Budou na tebe myslet a ochraňovat tě. Svou vzpomínku na ně si navždy uchováš ve svém srdci. To byla poslední slova tvého otce."

"Už je to devět let a stále se mi po nich stýská,"rozbrečel se. Slzy se kutálely po stále dětském obličeji a padaly na bílou nemocniční přikrývku.

"Byakuyo,"zatnul ruce v pěst.

Podíval se na svého dědečka očima plnýma smutku a slz.

"Mám tě rád,"zašeptal a objal ho.

"Já tebe taky, dědečku."

Emi vše sledovala z povzdálí a usmívala se. Jak já miluju šťastné konce. Doufám, že teď už budou jen za dobře.




Uběhl sotva týden a Byakuya pobíhal venku a pral se s ostatními kluky. Jedna věc se na něm změnila. Už to nebyl ten nešťastný klučina, který se neustále přetvařoval. Stal se z něho veselý hoch, plný života.

"Emi, mohl bych s tebou na chvíli mluvit o samotě?" Přišel k jídelnímu stolu Byakuya.

"Jasně, proč ne?" Zvedla se ze židle a odešla za Byakuyou.

Sedli si do malého parku. "Co mi chceš tak důležitého, že si mě musel vyrušit, zrovna když jsme probírali nejnovější drby,"usmála se na něj.

"Chtěl jsem ti jen poděkovat. To jsi pro mě udělala…… se nedá vyjádřit slovy. Kéž bych mohl udělat něco i pro tebe."

"Nemusíš mi děkovat. Pro kamarády udělám cokoliv. Klidně pro ně položím svůj vlastní život."

"Ty jsi blázen Emi. To by si opravdu udělala?" Podíval se jí do očí.

"Nejspíš jsem blázen. Nejsi první, kdo to říká……Víš….je jen pár lidí pro které bych zemřela. Ai, Rangiku, Gin a v hlavní řadě ty. Jsi ten nejdůležitější člověk v mém životě. Neberu tě jako kamaráda, ale jako bratra,"z kapsy vytáhla červený sáček. "Tohle jsem ti chtěla dát už dávno, ale jaksi jsem nenašla odvahu,"ze sáčku vytáhla dva pletené náramky.

"To jsi pletla ty?" Rozzářily se mu oči.

"Ano. Dalo mi to pěkně zabrat,"usmála se a podala mu jeden z náramků. "Tenhle je pro tebe."

"Děkuju."

"Tyhle náramky budou spojovat naše přátelství, do doby, dokud nás smrt nerozdělí."

"Zjednodušeně to znamená, nejlepší přátelé navždy."

"Přesně tak." Rozesmála se.

"Copak to tu máme,"ozvalo se za jejími zády. "Dva milence,"rozesmála se dotyčná osoba.

"Yoruichi, sklapni. Je to jen kamarádka,"okřikl jí Byakuya.

"Opravdu? To ti nevěřím, Byakuyko,"ušklíbla se Yoruichi.

"Přestaň mě takhle oslovovat. Už nejsem malý,"zrudnul vzteky.

"Vzrůstově ne, ale chováš se stejně jako malé mimino." Zmizela.

"Kam zmizela?" Podivila se Emi.

"Pššt. Musím se soustředit,"zavřel oči a zaposlouchal se do okolních zvuků. "Nahoře,"vykřikl a vyhnul se Yoruichi.

"Nakonec budu muset změnit názor. Zlepšil ses, Byakuyko,"ušklíbla se Yoruichi.

"Kolikrát ti to mám říkat, neoslovuj mě tak!"

"Já si nemůžu pomoct. Stále si pamatuju ty časy, kdy jsi nosil plínky a všude rozpatlával jídlo,"rozesmála se.

"Nech si toho. Nemusíš to rozkecávat všem na potkání."

"Málem bych zapomněla. Shání tě Ginrei,"zamávala jim a zmizela stejně rychle, jako se objevila.

"Promiň Emi, ona vždycky dokáže všechno zkazit. Doufám, že tě neurazila."

"Neboj, neurazila,"zakroutila hlavou. "Měl bys jít domů."

"To bych měl….Tak zatím a děkuju za ten náramek. Slibuju, že ho nikdy nesundám,"rozeběhl se směrem domů.

"Dobře beru tě za slovo,"zakřičela na něj do dálky. Opřela se zády o kmen Sakury a zavřela oči. Hlavou jí probleskla spousta otázek.

Začínám se ztrácet. Kde vzal Byakuya takovou sílu, rychlost? Kdy se to mohlo stát? Je silnější než já?
Musím se tomu zasmát. Mám konkurenta, se kterým mohu měřit své síly. Jednou se uvidí, kdo z nás je silnější.
Nikdy mě nepřestane udivovat, Byakuyova rostoucí síla a odhodlanost. Jednou z něho bude vynikající kapitán a vůdce rodiny. A co bude ze mě? Kdo ví.
Sakra, mám tušení, že se brzo něco stane. Nebude to nic veselého. Zdá se mi jako by mě někdo neustále pozoroval a vyčkával na vhodný okamžik, jak to se mnou skoncovat. Druhá možnost je únos. Ale proč by mě chtěl někdo unášet? Vždyť jsem jen obyčejná holka, která ani nezná jméno své zanpakutou. Třetí možnost je, že mi žádné nebezpečí nehrozí, ale hrozí někomu v mé blízkosti. Komu? Ai, Rangiku, Ginovi nebo Byakuyovi? Každopádně se něco stane, cítím to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám mé povídky?

Ano 64.9% (24)
Nečetl(a) jsem žádnou 13.5% (5)
Ne 21.6% (8)

Komentáře

1 Shizue Shizue | Web | 5. srpna 2011 v 21:27 | Reagovat

ok měj je hezky a hodně štěstí(nech tě to tam taky nazbije :P)

2 Rukia & Rangiku Rukia & Rangiku | E-mail | Web | 6. srpna 2011 v 14:46 | Reagovat

Rangiku: neboj, mazať si ťa určite nebudeme :-) Uži si dovolenku :-) A ešte som ti zabudla pochváliť dess, je naozaj vydarený :-)

3 Black* Fullbuster Black* Fullbuster | E-mail | Web | 6. srpna 2011 v 17:32 | Reagovat

beru na vědomí... neboj v nejbližší době se u mě třídění neplánuje ^^
užij si to ^^

4 Lenicka tvé SB Lenicka tvé SB | Web | 7. srpna 2011 v 12:59 | Reagovat

ahojky jak se mas?uzivas si prazky?:)a mas hezu design:)dobra prace

5 Lenicka tvé SB Lenicka tvé SB | Web | 11. srpna 2011 v 14:38 | Reagovat

aahoj jak se mas??prazdniny se chili ke konci je to hruza co:)a co delas??:)noo tak ja jdu zatim se mej:)

6 Tyno10 Tyno10 | Web | 12. srpna 2011 v 12:46 | Reagovat

ahoj promin, že jsem tak dlouho nepsala nějak jsem neměla čas =) ted jsem opět z5 =)

7 Kiruška Kiruška | Web | 13. srpna 2011 v 15:54 | Reagovat

Kawaiii  díííílek už se moc těším na další =D

8 Kata Gojo Kata Gojo | Web | 13. srpna 2011 v 15:59 | Reagovat

hezký blog :-D

9 Tsuki-chan Tsuki-chan | Web | 14. srpna 2011 v 13:15 | Reagovat

to som rada ze sa Byakuya s Ginreiom udobrili :-) no som vedava co take sa ma stat...tesim sa na pokracovanie :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama