BLOG POZASTAVENÝ, OBČAS NĚCO PŘIDÁM A OBĚHNU SB

DŮVOD: ŠKOLA A JINÉ ZÁJMY

BEST FRIENDS FOREVER - 6. Kapitola

16. srpna 2011 v 20:56 | Rin Amaya Kazuko Kuchiki




Bylo klidné sobotní ráno v Kusajishi. Venku nebyla ani noha. Všichni stále vyspávali ve svých domovech nebo někde v polorozpadlé budově. Přece jenom jedna z nejchudších čtvrtí v Rukongaii.


Poklidné ráno narušilo řinčení řetězů a mečů. Obyvatelé Rukongaie nenápadně vykukovali z okna. Báli se.
Vpředu kráčel muž, oděn do černého pláště s kapucí na hlavě. Hlasy černé jako uhel mu zakrývaly celý obličej. Za sebou táhl obří sekeru, která byla minimálně dvakrát větší než on sám.Za ním pochodovali 3 muži. Nebyli to shinigami, ani arrancaři. V lidském světě by je nazvali monstra. Jejich těla byla pokryta jizvami a z páteře jim vyrůstaly nehezké ostny. Barva kůže připomínala bílou smrt. Jejich oči zářily krvavě rudou barvou. Z úst jim skapávaly sliny. Toužili po mase a krvi nevinných lidí.
Každá obluda měla v jedné ruce nepopsatelnou zbraň. Zbraň, kterou nikdy žádný shinigami dosud nespatřil. Na druhé ruce měli omotaný řetěz, na jehož konci se nacházela obrovská koule s ostny. Všichni mířili na jediné místo. Do Seireitei.

"Který debil tu řve, jak na lesy,"zamumlal Byakuya a převalil se na druhý bok.
Ozval se další výkřik. "No tak fajn. V tomhle se opravdu nedá spát." Vstal z postele a vyběhl ven.

Venku pobíhali shinigami ze všech jednotek. Nastal chaos. Co se tu dějě. V dáli zahlédl svého dědečka.

"Dědečku, co se děje?" Otázal se vystrašený Byakuya.

"Nic. Vrať se zpátky do postele. Musím vyřídit jednu závažnou věc."Zmizel i svou jednotkou.

No to vidím. Nic se neděje. Tak proč je tu tak rušno. Něco se děje a já na to přijdu. Půjdu za Emi, třeba bude něco vědět.
Popadl své zanpakutou a vydal se za Emi. Cesta byla zaplněna pobíhajícími shinigami. Rozhodl se, že to vezme přes střechy domů. Co jiného mu zbývalo.



"Emi, jsi tu?" Zabouchal na dveře, ale nikdo se neozýval. Sakra, co teď.

"Který idiot mě vyrušil z tak krásného snu," otevřela dveře celá rozespalá Ai.

"Ahoj Ai. Nevíš, kde je Emi?" Naléhal.

"To jsi ty Byakuyo…..No víš Emi musela brzo ráno vyrazit ke své jednotce. Copak nevidíš tady ten chaos venku." Zívla. "Ani se v tom nedá spát."

"Vidím, ale nemám sebemenší tušení, co se tu děje. Nevíš náhodou něco?"

"Ty to nevíš. To ti to děda neřekl?"

"Ne. Jen mě poslal zpátky do domu."

"Aha…Dobře…Do Seireitei pronikli nějací neznámí muži. Vraždí všechny na potkání."

"Cože."Podivil se. "Díky Ai." Vyskočil na střechu.

"Počkej Byakuyo…..co hodláš dělat?" Okřikla ho.

"Co si myslíš. Zastavit je," pousmál se.

"Hlavně buď opatrný. Nechci pak vysvětlovat Emi co se ti stalo."

"Neboj, budu opatrný." Rozloučil se. Ai zalezla zpátky do domu a vrátila se do postele.


No tak mozečku mysli…Kudy? Zaposlouchal se do okolních zvuků. Ozval se výkřik. Soukyoku. Na nic nečekal a vydal se na místo.


U Soukyoku bylo nespočet Shinigami, kteří obkličovali čtyři muže. Uprostřed stáli všichni kapitáni i se svými zástupci. Byla tu i Emi.


V mžiku se objevil vedle Ginreie.

"Byakuyo, co jsem ti řekl?"

"Že mám zůstat doma."

"Proč jsi tam nezůstal? Kdy mě konečně začneš poslouchat." Zakroutil hlavou.

"Omlouvám se, ale nemohl jsem zůstat doma, když jsou tady tihle idioti. Chci také pomoct. V tom mi nezabráníš."

"Bylo to pro tvé dobro."

"Možná tak pro tvé. Pochop, že já chci také bojovat," upřeně se podíval na oné muže, kteří stáli za vším tím zmatkem. "Takové kreatury dokážu zabít levou zadní,"pousmál se.

"Pane bože,"plácl se do čela Ginrei.

"Klídek. Hádat se s ním nemá cenu,"poplácala ho po zádech Yoruichi. "Když chce tak moc bojovat, tak ať jde. Už není malý,"mrkla na Byakuyu jedním okem. Ten se na oplátku usmál.


"To je mi zábavička,"rozesmál se nejmenší ze čtyř mužů. "Kapitáni se uráčili zvednout ze židle jen, aby nás zastavili. Dokonce i velící kapitán. To je mi podívaná,"propukl v mohutný smích.

"Ten hlas je mi povědomí,"zamyslel se Yamamoto.

"Fukushou Akuma,"zděsil se Ginrei.

"Sakra má totožnost je odhalena,"sundal si kapuci a shrnul si vlasy z čela. Celá jeho pravá půlka obličeje byla zjizvená.

"Dlouho jsme se neviděli, Kuchiki."Upřel svůj zrak na Ginrei.


"Emi,"oslovil jí Ukitake.

"Ano, pan."

"Odveď Byakuyo co nejdál odtud. Je ti to jasný?"

"Ano." Odvětila celá vyděšená.


Popadla Byakuyu za ruku a odtáhla ho, co nejdál mohla.

"Emi, pusť mě. Co to do tebe vjelo,"vymanil se z jejího sevření a sedl si uraženě na kámen.

"Promiň. Byl to rozkaz."

"Odkdy plníš rozkazy? Nikdy si je neplnila,"odpověděl jí naštvaným tónem. "Změnila ses. Už tě vůbec nepoznám!!" Okřikl jí.

"Přestaň na mě řvát. Uklidni se laskavě. Chci ti to v klidu vysvětlit,"zvýšila hlas.

"Jediný, kdo tu řve, jsi ty, Emi. Já jsem totiž úplně v klidu,"odsekl drze Byakuya.

"A dost!!!!! Už mám toho plný zuby. Nechci se s tebou hádat, nemám to zapotřebí!!!!"

"Tak mi laskavě vysvětli, proč si mě odtáhla pryč!!"

"Snažím se ti to vysvětlit celou dobu!"Měla co dělat, aby mu jednu nevrazila. "Ten muž, Fukushou Akuma, zabil tvé rodiče. Byla jsem požádána kapitánem 13. jednotky, abych tě odvlekla stranou."

"Dobře......" zamyslel se. "Rozkaz jsi splnila, takže mě můžeš nechat jít. Chci si to s tím parchantem vyřídit vlastnoručně,"zvedl se z kamene a vytáhl Senbonzakuru.

"Poslouchej mě!! Nikam nepůjdeš, jinak…jinak…" Došla jí slova.

"Jinak co? Naplácáš mi na prdel. Tak do toho!!"Vyzval jí.

"Sklapni, Byakuyo. Už mám dost těch tvých pitomých řečí. Kdy konečně dospěješ? Na sedmnáct let (lidských) se chováš jako malý harant!"

"Ty se nechováš o moc líp, čtyřiadvacítko,"vysmál se jí. "Chováš se ještě hůř než já. Ani bojovat neumíš…….Nechápu, proč tu s tebou ještě ztrácím čas."Strčil do ní tak silně, že skončila na zemi.

"Byakuyo, poslouchej…….."

"Drž hubu!! Nejsi moje matka, nemusím tě poslouchat!!"

"To naštěstí nejsem. Kdyby tě jen slyšeli. Musejí se obracet v hrobě."Zvedla se ze země a oprášila si věci. "Změnil ses........ Mám tohle chápat jako konec našeho přátelství."Posmutněla.

"Nejspíš, ano." Odvětil chladně. Ani se na ní nepodíval a odešel.

"BYAKUYO, počkejjjj!!!!! Já to tak nemyslela,"volala na něj, ale ignoroval ji.

"To nemá smysl, Emi,"ozval se ženský hlas za jejími zády.

Otočila se. Před ní stála mladá žena se snědou pletí. Dlouhé blond vlasy měla rozčepýřené a stažené do čtyř malých culíků. Oči jí zářily zelenou barvou. Ústa měla zakryta maskou.

"Kdo jsi?"

"Jmenuji se Halibel Tier a ty půjdeš se mnou."

Než stačila Emi cokoliv udělat, dostala ránu do hlavy a skácela se na zem. Upadla do hlubokého bezvědomí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shizue Asahi Shizue Asahi | Web | 17. srpna 2011 v 14:30 | Reagovat

wow!perfektní !odrovnalo mě to :D

2 Tarei Tarei | Web | 17. srpna 2011 v 22:39 | Reagovat

Dokonalý :D

3 Kiruška Kiruška | Web | 21. srpna 2011 v 13:38 | Reagovat

Super....už se těším na další =D

4 Rukia & Rangiku Rukia & Rangiku | E-mail | Web | 31. srpna 2011 v 11:49 | Reagovat

Rukia: super, no to som zvedavá, čo sa stane s Byakuyom a kam Halibel vezme Emi :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama